Sport-zajímavosti-zábava

Kuriozity/vynálezy

Pokud ti mladší mladší už gramofon neznají, tak je to zařízení k reprodukci zvuku z gramofonových desek. To byly kotouče z umělé hmoty - podobně jako dnešní CD -, ale byly v něm drážky, ve kterých se pohybovala jehla, jejíž chvění se převádělo na elektrické impulsy, které se pak dále převáděly na zvuk.  V začátcích gramofonové éry, byl povrch desek potažen voskem, do kterého se zvukové drážky vyrývaly. Roku 1905 byl vytvořen dětský  gramofon (tehdy se mu říkalo fonograf), který zaznamenával a později reprodukoval zvuky z čokoládové desky. Čokoláda zde fungovala stejně dobře jako vosk. A když se dětem nahrávka přestala líbit, tak ji snědli jako obyčejnou čokoládu. Cena tohoto přístroje byla 4,70 K- kde jsi, Rakousko!
Pokud si kupujete čepici a neznáte správnou velikost, není nic jednoduššího, než si různé velikosti vyzkoušet. Pokud však si kupujete čepici podle katalogu nebo přes internet, je nutno udat míru hlavy podle požadavku. Obvykle na to stačí krejčovský metr. Naši předkové však byli mnohem preciznější. V roce 1880 sestrojili k tomuto účelu tzv. hlavomíru. A nebylo to nic jednoduchého. Skládala se z více než 600 součástí! Koupit si tehdy klobouk nebylo zřejmě tak jednoduché, jako dnes čepici.
Pokud jste si na zahraničním zájezdu všimli nebo dokonce jste si koupili malý slunečník, který se nasazuje na hlavu aby v parném létě chránil před slunečními paprsky, pak vězte, že to není objev posledních let. Jeho výrobci jen vydělávají na nápadu starém 120 let. Podobný slunečník už byl znám ke konci 19. stol. a dokonce se už v roce 1886 prodával také v Praze! Pouze nebyl tak pestrobarevný, jako ty dnešní.
Dnes, v době mobilních telefonů, asi už mnozí ani nepamatují časy, kdy soukromé meziměstské a mezinárodní telefonní hovory bylo možno uskutečnit pouze na poštovním úřadě. Za tím účelem tam byly zřízeny oddělené kabinky, tzv. hovorny, kde se po uskutečnění spojení telefonovalo. Avšak hned na začátku jejich „kariéry“  musel být vyřešen problém zdánlivě neřešitelný. Hovorny musely být totiž  jednak vzájemně zvukově izolovány (aby ve vedlejší kabině nebo vedle ní nebyl hovor slyšet), ale na druhé straně bylo nutno zajistit větrání, neboť po desetiminutovém rozhovoru už tam bylo nesnesitelně. Tyto dva protichůdné požadavky se podařilo vyřešit v Paříži až roku 1897 mohutným větracím „labyrintem“ umístěným na hovorně, jak je to zřejmé z obrázku.
Není to příliš dlouho, co ovládly svět digitální hodinky. Mnozí je považovali za výkřik nejnovější techniky a falešně si je spojovali s nutností existence mikroprocesorů, počítačů atd. Tuto falešnou představu falešnou představu vyvracejí mj. i digitální hodinky na obrázku z roku 1894. Tyto hodinky "bez ručiček" byly sestrojeny v Paříži.
1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
8  
9  
10