Dnešní hudební automaty zaznamenaly bouřlivý rozvoj v 60. letech minulého století. Tehdy to byly ještě gramofonové. Avšak první gramofonové automaty se začaly objevovat už na přelomu 19. a 20. stol. Jedním z příkladů je gramofonový automat na obrázku. Od dnešního pojmu hudební automat se však hodně lišil. A to nejen vzhledově, i když jeho dobový vzhled nesporně ihned upoutá. Jediné, co asi bylo ne něm automatické, že po dohrání skladby se sám vypnul. Pokud chtěli hosté poslouchat další skladbu, musela obsluha vyměnit gramofonovou desku a přístroj spustit. Zajímavé na tomto automatu je to, že gramofonové desky, které byly tehdy poměrně vzácné a drahé, byly volně přístupné a nezabezpečené proti krádeži. Zřejmě za starého Rakouska-Uherska byla jiná představa o demokracii a lidských právech než dnes.

 

V dnešní době, kdy rozhlasový přijímač pokládáme za zcela samozřejmou věc, už nás asi ani nenapadne, že kdysi tomu tak nebylo.

Ve 20. letech minulého století, kdy u nás rozhlas začínal, byla rozhlasové přijímače vzácností. A hlavně jejich konstrukce byly z dnešního pohledu velmi kuriozní. Příkladem může být velmi jednoduchý přijímač na obrázku z roku 1927. Polovodiče v dnešním slova smyslu ještě neexistovaly a jejich předchůdci - elektronky - byly příliš drahé. A tak mnozí výrobci i amatéři používali místo nich krystaly leštěnce olovnatého, které prováděly detekci signálu. K tomu se přidala cívka, ladicí kondenzátor, sluchátka nebo "reproduktor" a přijímač byl hotov.

 

Milovníci dobré hudby jistě jistě dobře vybírají mezi množstvím reproduktorových skříní na trhu. I když dobrý zvuk je základ, přece jen by měly vypadat tak, aby se na ně nechalo také dívat. To se o mnohých bohužel říci nedá a v pokoji spíše vyvolávají různé emoce než aby podporovaly hezký hudební zážitek.

Tato snaha, uplatnit se s nějakou extravakancí na trhu, tu však byla už od počátku. Na obrázku je  reproduktor z roku 1927, který si nechala patentovat továrna na perleťové zboží v Hradci Králové. Je tvořen upravenou velkou přírodní mušlí, dole ve stojanu je elektromagnetický systém. Bezpochyby "vkusná" ozdoba každé místnosti.

 

Co by asi říkali "ochránci" lidských práv, kdyby věděli, že postele se sítí se běžně prodávaly už v 19. stol. a bohatí šlechtici je používali již mnohem dříve. Železná postel se sítí na obrázku, vyráběná v jedné z tehdejších pražských továren, stála na přelomu 19. a 20. stol. 6 zlatých.

 

Zařízení na obrázku není mučicí zařízení, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se o zařízení, které mělo zabránit chrápaní. Pomocí pásků se upevnilo na hlavu a brada se upnula tak, aby ústa nešla příliš otevřít. Jak se toto zařízení z roku 1871 osvědčilo není známo. Ale odstranit chrápání to nepomohlo.