Sport-zajímavosti-zábava

Kriminální případy

Orlické vraždy


Karel Kopáč (foto z roku 1995)

Karel Kopáč (foto z roku 1995)

Případ "orlických vražd" patří mezi nejzávažnější zločiny, které byly spáchány v posledním desetiletí minulého století. Skupina zločinců, mezi nimiž byla i jedna žena, zavraždila po vzájemné domluvě v letech 1991 - 1993 celkem 5 osob. O další vraždu se jeden člen gangu pokusil samostatně - chtěl získat byt oběti.

Výjimečnost případu je dána nejen počtem obětí, ale i způsobem ukrýváním mrtvol - uložením do kovových sudů a jejich shozením ze Žďákovského mostu do Orlické přehradní nádrže. V jednom případě pak pachatelé do sudu nasypali louh, což česká kriminalistika tento způsob likvidace oběti dosud nezaznamenala. Hlavním a jediným motivem všech vražedných jednání byly peníze nebo majetek poškozených. Ve dvou případech se pak oběťmi stali dokonce blízcí příbuzní vrahů.



Ústřední postavou skupiny se po zatčení stal Karel Kopáč (nar. 3.6.1960). V minulosti byl jednou soudně trestán podmíněným trestem za krádež. Byl vyučen frézařem, ale brzy svou profesi opustil a začal pracovat jako noční vrátný a později jako vyhazovač v luxusních pražských podnicích. Jeho hlavním a jediným zájmem byla bojová umění. Usilovně cvičil v posilovně v Praze - Podolí a údajně dokázal odrazit útok až 10 mužů. Prostřednictvím trenéra karate se seznámil s velitelem speciální policejní zásahové jednotky a začátkem roku 1990 také k této jednotce (URNA) nastoupil. V jednotce skutečně patřil mezi nejlepší. Po třech měsících však od URNY odešel. Jako důvod odchodu uvedl malý plat, nízkou úroveň výcviku a prosakující informace z ministerstva vnitra o tom, že bude útvar rozpuštěn. Po odchodu z URNY začal pracovat jako vyhazovač v proslulé "vinárně podsvětí" Narcis v Praze. Byl znám pod přezdívkou "Karlos".

V posilovně v Podolí se také seznámil s podnikatelem Petrem Chodounským, který měl v úmyslu zakoupit vhodný objekt ke zřízení erotického salonu. Po spáchaných vraždách také skutečně 22. prosince 1993 firmu s názvem Corpus Sanus založil a Karel Kopáč se stal jeho společníkem. Předmětem podnikání mělo být, kromě pronájmu bytových a nebytových prostor a "poskytování doplňkových služeb jiných než základních" také poskytování zdravotnických služeb v oboru interního lékařství...

I po odchodu z URNY udržoval Karel Kopáč kontakt s příslušníkem URNY Martinem Tylšem. Koncem roku 1990 tehdejší vedení ministerstva vnitra rozhodlo o odebrání a následné likvidaci samopalů tzv. "škorpiónů", jimiž byli do té doby vybaveni všichni příslušníci Sboru národní bezpečnosti (tehdejší označení pro policii). Nedostatečná kontrola ze strany vedení ministerstva vnitra a policie byla příčinou toho, že mnoho těchto zbraní skončilo v podsvětí. Karel Kopáč odkupoval od Martina Tylše vyřazené samopaly a dokonce i semtex, panceřové pěsti, granáty a další vojenský materiál, který byl určen k výcviku příslušníků URNA a se ziskem rozprodával soukromým osobám. Ke "škorpiónů" navrhoval tlumiče zvuku z různých materiálů, nechával je pak vyrobit a u dalšího příslušníka gangu Vladimíra Kuny ve sklepě testoval. Několik desítek těchto tlumičů i se škorpióny prodal také do SRN. Bývalý příslušník URNY Martin Tylš byl v roce 1996 odsouzen ke 2,5 roku odnětí svobody za nedovolené ozbrojování a neoznámení trestného činu.

Karel Kopáč byl při vyšetřování jediným členem gangu, který dopodrobna popsal a v rekonstrukcích předvedl všechny podrobnosti spáchaných vražd, na kterých se podílel. Tím významným způsobem přispěl k objasnění tohoto ojedinělého případu. Zcela jasně uvedl, že všechny vraždy byly společně dopředu naplánovány, včetně úkolů, které měl každý jednotlivý člen gangu plnit. Teprve další společníci, především Vladimír Kuna označili Karla Kopáče za organizátora a vůdce vražedných jednání, čímž chtěl zlehčit svou vinu. Novináři tezi o "vůdci gangu" v osobě Karla Kopáče pak přebrali.

Karel Kopáč je vezen k soudu

Karel Kopáč na vozíku

Nehoda, ku které došlo 7. ledna 1994 a jejíž příčinou byla rychlá jízda upoutala Karla Kopáče trvale na invalidní vozík. Poškozená páteř mu znemožnila nejen chůzi, ale i přirozené vylučování moči a stolice. Kromě toho také přišel o svůj jediný koníček - "zkrášlení" těla kulturistikou a pěstování a rozvíjení bojového umění. Toto postižení bral jako největší trest za skutky, které spáchal...

Soudní znalci z odvětví psychologie a psychiatrie zaznamenali u Karla Kopáče jistý posun v žebříčku hodnot v souvislosti s jeho zdravotním stavem, když se v důsledku autonehody ocitl trvale upoután na invalidní vozík. Zvýšená míra jeho agresivity tak byla prý částečně utlumena. Právě tyto okolnosti spolu s existencí pocitu viny a faktem, že Kopáč učinil rozsáhlé doznání z trestné činnosti, vedla experty k názoru, že prognóza možnosti jeho převýchovy je nadějná.

Vladimír Kuna v roce 1995

Vladimír Kuna

Druhým členem vraždícího gangu byl Vladimír Kuna (nar. 21.6.1964) z Rudné u Prahy. S Karlem Kopáčem se znali od mládí ze sportu a i v dospělosti společně chodili do posilovny v Praze - Podolí. Ve sklepních místnostech nájemního domu si Kuna zřídil posilovnu. Gang pak později v těchto prostorách ukládal své oběti do připravených kovových sudů a za použití svařovacího aparátu byly sudy s mrtvolami uzavírány. Byl to právě Vladimír Kuna, který přišel na nápad ukrývat těla zavražděných do již připravených sudů... Karel Kopáč totiž nevěřil, že je možné v sudu ukrýt tělo člověka a Vladimír Kuna mu to dokázal. Jedna oběť byla přímo ve sklepě u Kuny zastřelena. Později sklepní prostor Vladimír Kuna přejmenoval na "konzervárnu"... Při vyšetřování vyšlo najevo, že se Kuna vážně zabýval myšlenkou zhotovení stroje na "šmelcování" lidí... Ve sklepních místnostech Kuna také přechovával zbraně. Kromě škorpiónů to byly i dva protitankové prostředky RPG a tři ruční granáty F1. Společně s Kopáčem také zkoušel střelbu ze škorpiónů s tlumiči, které navrhl a nechal vyrobit Kopáč.

Před revolucí pracoval jako údržbář. V únoru 1992 si společně se svou ženou a svým známým založil obchodní firmu s názvem Duet. Bylo to v době, kdy měl na svědomí již dvě vraždy, včetně zosnování vraždy své vlastní matky... Po vraždách nebo "zakonzervování" mrtvoly se vždy "opíjel do němoty" a část získaných peněz utrácel za prostitutky.

V průběhu vyšetřování Vladimír Kuna podíl na vraždách popřel. Uvedl pouze, že s mrtvolami obětí jen manipuloval (ukládal do sudů a víka sudů zavařoval) a to pod silným nátlakem Karla Kopáče a Ludvíka Černého, protože z nich měl strach. Odmítal rovněž i obvinění z nedovoleného ozbrojování, přestože u sebe přechovával zbraně, granáty a panceřovou pěsť. Právě při koupi zbraní, která proběhla ve sklepě jeho bytu byla jedna oběť Ludvíkem Černým zastřelena.

Vladimír Kuna byl podle závěrů psychologů a psychiatrů osobností zapadající do širšího rozmezí normy. Nebyla u něj zjištěna duševní choroba ani porucha. V době páchání trestné činnosti nebyly jeho schopnosti ovládnout své jednání, ani rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost, ničím porušeny. Znalci rovněž uvedli, že se snaží přizpůsobit dominantním jedincům. Kuna byl introvertní osobností, a zátěžová situace mohla vyprovokovat agresivitu. Resocializace je podle posudku možná. Při hlavním líčení bylo uvedeno, že intelekt a dosavadní beztrestnost byly u Kuny faktory pozitivní, snížená kritičnost, tendence podřídit se silnějším jedincům a napodobovat je, byly rysy negativní.

Typická mimika Ludvíka Černého při výslechu v roce 1995

Ludvík Černý při výslechu

Nejzákeřnějším z gangu "orlických vrahů" byl Ludvík Černý (nar. 25.5.1965). S Karlem Kopáčem a Vladimírem Kunou se seznámil v posilovně v Praze - Podolí, kam chodil na solárium. Zabýval se především nelegálními směnami zahraničních měn a v pražském veksláckém prostředí patřil ke špičkám pod přezdívkou "doktor". V roce 1985 byl odsouzen Obvodním soudem v Praze 3 k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků pro trestný čin krádeže. V gangu měl roli přímého vykonavatele vražd. Pro tento účel si v roce 1991 opatřil pistoli zn. Frommer, které láskyplně říkal "moje malá" nebo "čudla"... Jinou zbraň nechtěl používat, ač mohl od Kopáče získat zbraň mnohem účinnější. A to dokonce i přesto, že jeho zbraň vykazovala nespolehlivost (občas při výstřelu selhala). Na oběti útočil zcela nečekaně, proti dohodnutému plánu a vždy zákeřně - střelbou do týlu hlavy. Nečekaností výstřelu byli zaskočeni i ostatní účastníci "popravy". Poté, co před překvapeným Kunou, Kopáčem a nad právě zastřelenou obětí vyskočil, zakmital nohama a prohlásil "To jsem ale čtverák", získal v gangu přezdívku "pacient". Jak později Karel Kopáč policistům upřesnil, přezdívka vznikla v asociaci na psychiatrickou léčebnu...

V době zatčení byl Ludvík Černý ženat a vzorně se staral o rodinu. Na veřejnosti působil důvěryhodně a pro svoji usměvavou tvář mu přátelé a známí říkali "milísek". Naposledy pracoval jako řidič u firmy Mercedes Benz Bohemia Praha.

V průběhu vyšetřování Ludvík Černý veškerá obvinění popřel, ač byl usvědčován svými komplici a dalšími důkazy. Obvinil policii z komplotu s Kunou a Kopáčem, na které policie dělala nátlak, aby vypovídali proti němu. Rovněž zpochybňoval všechny svědky tvrzením, že byli policií zmanipulováni v jeho neprospěch. Při výsleších mluvil spisovně a s úsměvem na rtech. Snažil se dokázat, že jde o omyl. Byl to však právě Ludvík Černý, který přivedl policii na stopu "orlického gangu". V podsvětí totiž hovořil o spáchaných vraždách a některých podrobnostech zcela otevřeně... Fyziologické vyšetření (detektor lži), se kterým souhlasil dopadlo pro jeho osobu katastrofálně. Vyšetření prokázalo, že o vraždách věděl, znal jejich podrobnosti i podíl ostatních osob v "gangu". Jsou známy skutečnosti, že Ludvík Černý spáchal nejméně jednu vraždu na "vlastní pěst". Chybí však důkazy, že tuto vraždu spáchal právě on...

Jeho jméno se také spjato s aférou tehdejšího majitele fotbalového klubu FC Sparty Praha Petra Macha. Byl to právě Ludvík Černý, který jako řidič převážel údajně odcizené luxusní vozidlo BMW Petra Macha z České republiky na Ukrajinu. Petr Mach byl poté obviněn z pojišťovacího podvodu. Bylo zjištěno, že krádež jeho vozidla byla pouze předstíraná a prodejem auta na Ukrajině měl získat další peníze. Není bez zajímavosti, že se Ludvík Černý na slovensko-ukrajinské celnici prokázal průvodním listem od tehdy již bývalého federálního ministra vnitra Petra Čermáka... Jméno Černého se také objevilo při útěku - podle redaktora TV Nova Josefa Klímy - "nevině odsouzeného" Jiřího Kajínka z věznice Mírov, ku kterému došlo 29. října 2000. Po 40 dnech pátrání byl "vysoce inteligentní" Jiří Kajínek zadržen policií za dramatických okolností přímo v bytě Ludvíka Černého v Kurzově ulici v Praze 5...

Znalci z odvětví psychiatrie a psychologie dospěli k závěru, že netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou a jeho ovládací ani rozpoznávací schopnosti nebyly v době páchání trestné činnosti porušeny. Podle závěrů byl Ludvík Černý schopen prezentovat se jako sociálně adaptovaný a přizpůsobivý jedinec, přičemž tuto pozici využíval ve svůj prospěch. Své agresivní projevy dokázal usměrnit podle vlastních potřeb. Prognózu resocializace však označili znalci, jako málo příznivou. Uvedli, že připadá v úvahu zištná motivace, popřípadě snaha prosadit se a vyniknout. Za pozitivní faktory označili dobré rodinné zázemí a zejména průměrnou inteligenci. Za negativní pak nekritičnost a chybění pocitu viny.

Aleš Katovský - první oběť

Aleš Katovský - první oběť

K první vraždě došlo 5. dubna 1991 a její obětí byl podnikatel Aleš Katovský. S Katovským se Karel Kopáč opět seznámil v posilovně v Praze - Podolí. Uzavřenému podnikateli, o kterém bylo známo, že "je v balíku" začal Kopáč dělat ochranku a brzy si získal jeho bezmeznou důvěru. Katovský mu předával značné částky do úschovy. Stávalo se, že Kopáč měl u sebe i půl milionů korun na hotovosti a nosil je u sebe několik dnů, než si je Katovský zase vyzvedl. Ludvík Černý přišel s nápadem zbavit se podnikatele a jeho peníze si přivlastnit. Společně s Kopáčem vymysleli i plán. Pod záminkou výhodné výměny peněz měl Kopáč vylákat podnikatele do Rudné u Prahy. Tam měl čekat Černý a měl hrát roli prodávajícího. Po výměně peněz měli jet společně do Prahy, po cestě pak pod záminkou osobní potřeby zastavit a Katovského zastřelit. Tělo zavražděného měli vhodit ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. Bylo to místo, které Karel Kopáč znal z doby svého výcviku s URNOU.

Uvnitř pletiva byl zabalený Aleš Katovský

Vytažení pletiva s Alešem Katovským

Když Katovský jako řidič jel svým autem společně s Kopáčem a Černým z Rudné do Prahy, aniž by došlo k obchodu, na zadním sedadle sedící Černý znenadání a proti původní dohodě střelil při jízdě Katovského zezadu do hlavy. Vozidlo se stalo neovladatelné a hrozila srážka s autobusem. Teprve po 300 metrech se jim podařilo vozidlo zastavit. Mrtvolu přemístili na zadní sedalo a zavezli na skládku. Zde mrtvolu vyložili a Černý odjel pro Avii. Kopáč zatím mrtvolu svlékl a zabalil ji do nalezeného drátěného pletiva. Když Černý s Avií přijel, naložili do pletiva zabaleného Katovského na korbu a odjeli na Žďákovský most a tam ho hodili do přehradního jezera. O částku 800.000,- ve valutách, kterou měl Katovský u sebe se rozdělili. Vozidlo Katovského pak Černý prodal v autobazaru.

Vyšetřovací pokus

Vyšetřovací pokus

Ke druhé vraždě došlo 9. ledna 1992 ve sklepě Vladimíra Kuny. Muž s pochybnou pověstí Leorento Lipoveci (nar. 14.7.1960 - pocházející z bývalé Jugoslávie) projevil zájem o koupi zbraní. Karel Kopáč, Ludvík Černý a Vladimír Kuna se dohodli, že jej při koupi zbraní zastřelí. Kuna přišel s nápadem ukrytí mrtvoly do sudu a také si sud dopředu připravil. Když se Lipoveci naklonil nad kufřík se zbraněmi, Ludvík Černý jej zezadu střelil do hlavy. Nad ležícím Lipovecim a před překvapeným Kopáčem a Kunou vyskočil, zakmital nohama a prohlásil: "To jsem ale čtverák" a ofoukl hlaveň své pistole... Protože ležící Lipoveci po první ráně ještě chropěl, dalšími výstřely Černý muže "dorazil". Zavražděného svlékli do naha, oděv a jeho osobní věci spálili v kotli, tělo společně nacpali do sudu, nasypali na mrtvolu louh, do sudu nalili vodu a Kuna sud zavařil. Přes sklepní okénko sud vytáhli, uložili na korbu vypůjčené Avie a odvezli ke Žďákovskému mostu, kde ho shodili, stejně jako Katovského z mostu do vody.

Sud s Leorentem Lipovecim

Sud s mrtvolou Lipoveciho

Vraždou se gang zmocnil 30.000,- Kč v cizí měně. Zlatý řetízek mrtvého si vzal Ludvík Černý a několik dnů nosil na krku, což prokázali i svědci. Navíc se Černý zmocnil stvrzenek od opravy zlatých prstenů a chtěl si je vyzvednout. Měl také v úmyslu byt Lipoveciho vykrást. Teprve po varování Karla Kopáče, že může být při výběru prstenů nebo vykrádání bytu chycen komplici zavražděného od úmyslu upustil. Auto Lipoveciho odvezl Kopáč společně s Černým a Kunou ještě týž den do německého Weidenu, kde ho před hypermarketem zaparkovali a odjeli domů.

Třetí obětí gangu se stala matka Vladimíra Kuny - 53letá Anna Medková, která žila v Mnichovicích a provozovala sadomasochistický salon. Dne 7. února 1992 si na poště vyzvedla balíček, který po otevření explodoval a silný výbuch zcela zničil rodinný domek. O pět dnů později Anna Medková v nemocnici zemřela. Výbušný balíček připravil z 200 gramů semtexu a 200 gramů tritolu Karel Kopáč. Na přání Vladimíra Kuny do balíčku přidal šrouby, aby byla exploze účinnější. Ludvík Černý balíček na Hlavním nádraží v Praze na adresu Anny Medkové zaslal. Není bez zajímavosti, že k výbuchu došlo v den narozenin Anny Medkové. Nebyl to však úmysl gangu. Vladimír Kuna datum matčiných narozenin totiž vůbec neznal...

Otevírání sudu soudními lékaři

Otevírání sudu soudními lékaři

O vztazích mezi jednotlivými členy gangu hovoří tyto "skutky". Rok po vraždě Anny Medkové byla Vladimíru Kunovi a jeho bratru vyplacena částka 1,600.000,- Kč jako dědictví po matce a podle dohody se Kuna měl o svou polovinu (800.000,- Kč) rozdělit s Kopáčem a Černým. Uvedl však, že dostal pouze 600.000,-. Když Kopáč na tento podraz přišel, Kuna mu musel podíl doplatit. Kuna také zorganizoval vloupání do bytu svého bratra a zmocnil se jeho dědického podílu. Černý vyšel z vraždy Anny Medkové naprázdno. Zbývajícím členům gangu totiž nevyplatil podíl za vraždu Lipoveciho a vraždu další oběti - Vlastimila Hodra ...

Kde a za jakých okolností zemřel mohutný starožitník Vlastimil Hodr (nar. 17.7.1956) nelze objektivními důkazy doložit. Jisté je pouze to, že byl Ludvíkem Černým zastřelen zezadu do hlavy a okraden o zlaté pečetě. Později se Černý svěřil jednomu ze svědků, že starožitníka zastřelil ve dne v blízkosti benzínové pumpy na Plzeňské ulici v Praze. Černý starožitníkovi slíbil, že mu na zlaté pečetě sežene kupce, který je za ně ochoten vyplatit 300.000,- marek. Žádný kupec však neexistoval...

Obsah jednoho ze sudů po jeho otevření

Obsah jednoho ze sudů po jeho otevření

Ludvík Černý mrtvolu Vlastimila Hodra přivezl autem za denního světla k domu Vladimíra Kuny. Společně pak mrtvolu přes sklepní okénko vtáhli do sklepa a přivolali Karla Kopáče, aby jim s "rybou" (výraz podsvětí pro zavražděného) pomohl. Stejně jako v případě Lipoveciho, byl Hodr uložen do sudu, tentokrát bez louhu a vhozen do přehrady. Když byl později sud s pozůstatky Vlastimila Hodra zkoumán, bylo zjištěno, že Vlastimil Hodr měl uřezány dolní končetiny.

Pátou obětí gangu byl švagr Karla Kopáče - Jaroslav Meier. Ludvík Černý, Karel Kopáč, Petr Chodounský a Irena Meierová (manželka oběti) se koncem roku 1992 dohodli na jeho vraždě. Smrt Jaroslava Meiera všem zúčastněným vyhovovala. Jeho žena Irena se ho chtěla zbavit, protože s ním nechtěla žít a navíc by mohla bez omezení disponovat s rodinným domem. Souhlasila s tím, že po smrti manžela poskytne dům jako zástavu na vysoký bankovní úvěr. Za tuto "službu" měla získat 5 miliónů korun, vyplacených přímo z úvěru.

Vraždu Jaroslava Meiera provedl 6. července 1993 na chodbě jeho domu čtyřmi výstřely ze škorpiónu Ludvík Černý. Škorpión mu dodal pro tento účel Karel Kopáč. Za vraždu Černý obdržel 100 000,- Kč...

Zavražděný Jaroslav Meier

Zavražděný Jaroslav Meier

Zcela mimo plán měl přijít o život policista Ján Mató, který byl nakonec zavražděn v pražském metru 2. srpna 2002 Alexandrem Kručininem (49) z Moskvy. Mató se s Kopáčem, jako bývalým policistou znal, stejně jako s Ludvíkem Černým a Vladimírem Kunou z posilovny. O činech gangu však nevěděl. V létě 1992 si šel společně s Kopáčem a Černým zastřílet do sklepa Vladimíra Kuny. Při střelbě do hromady uhlí a na různé terče, které se ve sklepě nacházely Černý nepozorovaně přiložil Matóvi pistoli k zátylku a zmáčkl spoušť. K výstřelu však nedošlo, protože se náboj v nábojové komoře vzpříčil. Mató cvaknutí zbraně uslyšel, ale událost přešel slovy "To bys sis blbče pomohl"... Jak se Černý později svěřil Kopáčovi, měl v úmyslu Mata zastřelit, aby získal jeho byt. Jak bylo vyšetřováním také zjištěno, Mató nabízel Kopáčovi z kolegiality služební průkaz. Kopáč však průkaz odmítl. Matův typ služebních průkazů měl být totiž během několika týdnů vyměněn za typ zcela nový. Přesto byl Ján Mató kázeňsky potrestán. Okolo této události pak vznikly v novinářské obci spekulace o "prorůstání mafie do policie"...

Karel Kopáč, Vladimír Kuna a Petr Chodounský se dopustili i podvodu. Dne 8. ledna 1993 na Senovážném náměstí v Praze získali 20 000 amerických dolarů na hotovosti (tehdejší hodnota kolem 600 000,- Kč). Při nelegální směně předali poškozenému místo českých bankovek nastříhané papíry...

Vyšetřování těchto zločinů bylo velmi složité. Od první získané informace, nasvědčující vraždě k zatčení celého gangu uplynuly plné dva roky. V roce 1993 získali kriminalisté z podsvětí pouze velmi kusou a neověřenou informaci o "mizejících" podnikatelích. Jiné, opět velmi neurčité informace z jiných zdrojů podsvětí naznačovaly, že Ludvík Černý se chlubil "odděláním" několika lidí. Další kusá informace neurčitě hovořila o sudech. Důkazy však chyběly, stejně jako jména konkrétních obětí. Prvním hmatatelným důkazem byl nález stop lidské krve na sedadle vozidla, které Ludvík Černý prodal v autobazaru. Zjistilo se, že auto patřilo stále pohřešovanému Aleši Katovskému. Tuto stopu kriminalisté neopustili a po dvou letech práce bylo vytipováno místo, kde by mohly být oběti ukryty - ve vodě Orlické přehrady pod Žďákovským mostem v hloubce více jak 40 metrů ...

Identitu zavražděného Hodra potvrzoval i jeho nezhojený úraz na noze.
V době vraždy měl na holenní kosti "šrouby" a nohu v sádře.

Léčený úraz Vlastimila Hodra

Prozkoumávání dna bylo zahájeno 10. července 1995 báňskými potápěči, protože česká policie neměla k dispozici vybavení pro tak hlubokou vodu. Prohlédnout dno přehrady pod Žďákovským mostem se svou technikou odmítli i policejní potapěči ze SRN. První sud, zabořený v bahně byl nalezen po čtyřech dnech pátrání v neprůhledné vodě o teplotě 3 stupně. Jak se později zjistilo, v sudu byly ostatky Leorenta Lipoveciho. Další sud a role pletiva s mrtvolou byl vytažen krátce poté.

Celou situaci kolem vyšetřování "orlických vražd" zcela nečekaně a dramaticky ovlivnila televize a novináři, kteří se o vytažení prvního sudu s mrtvolou Lipoveciho dozvěděli, přestože akce byla prováděna pod krycím názvem "Bifenyl" s legendou o odebírání vzorků vody po ekologické havárii z roku 1986. Bylo více než jasné, že se gang z veřejných kanálů dozví, že činnost celého gangu je odhalena. Proto musela být provedena změna v plánovaném zadržení členů gangu, neboť hrozilo, že televize bude zadržení zločinců vysílat v "přímém přenosu"... Tato neplánovaná změna přišla policii na částku více než 1 a půl milionů korun. Není bez zajímavosti, že někteří novináři spekulovali o tom, že v jednom ze sudů je i Jiří Čadek, který v té době byl hledán po celém světě pro podezření, že neoprávněně vydal devizové garance ve výši 11,5 miliardy korun a tím způsobil krach banky Bohemia. Také počet zavražděných se některým novinářům nepozdával a tak celkový počet obětí gangu "upřesnili" na rovných 10 lidí...

JUDr. Josef Doucha před kamerou

pplk. JUDr. Josef Doucha

Televizní prozrazení případu se dramaticky projevilo také na zadržení Karla Kopáče. Když se z televize dozvěděl, že činnost gangu je odhalena, byl rozhodnut při zatýkání spáchat sebevraždu. Když byl dům, ve kterém bydlel obklíčen policií, vložil si do úst zbraň. Teprve v průběhu tři a půl hodinovém vyjednávání s vedoucím policejního týmu pplk. JUDr. Josefem Douchou byl zneškodněn a zatčen. Během krátké šarvátky se Kopáč stačil střelit pouze do vlastního rozkroku... Jak se později ukázalo, byl to právě Karel Kopáč, který svým doznáním umožnil objasnit celý složitý a ojedinělý případ.

Krajský soud v Praze 18. dubna 1997 po devíti jednání odsoudil Karla Kopáče k 21 letům vězení. Ludvík Černý a Vladimír Kuna byli odsouzeni na doživotí. Petr Chodounský pak ke 14 letům vězení a Kopáčova sestra Irena Meierová ke 12 letům vězení. Odvolací soud pak v listopadu 1997 snížil trest Vladimíru Kunovi z doživotí na 25 let vězení a Ireně Meierové z 12 let na 10 let vězení. Ostatním tresty potvrdil. Karel Kopáč 15. dubna 2004 brzy ráno spáchal ve své cele v Kuřimi sebevraždu. Oběsil se na šňůrce od pyžama...

Samotné vyšetřování případu "orlických vrahů" bylo také poznamenáno konflikty mezi kriminalisty a některými tehdy vysokými funkcionáři Ministerstva vnitra, kteří mnohými nekompetentními rozhodnutími komplikovali využití běžných, uznávaných a osvědčených metod a postupů kriminální policie. Po ukončení případu začal být vedoucí týmu pplk. JUDr. Josef Doucha tajně sledován a současně nařčen ze styků s cizojazyčným podsvětím. Proto se rozhodl od police odejít. V současné době pracuje jako advokát.

Případ "orlických vrahů" věrně zfilmoval režisér Jiří Svoboda pod názvem "Sametoví vrazi", který měl premiéru 27. ledna 2005.

1  
2  
3  
4