Sport-zajímavosti-zábava

Kriminální případy

Jiří Kajínek

Narozen 11. ledna 1961 v Prachovicích (okr. Chrudim)

Jiří Kajínek

Jiří Kajínek patří k nové generaci zločinců v České republice. Jeho charakteristickým znakem je "profesionální" přístup, zejména důkladná příprava na zamýšlený zločin, cílevědomost a odhodlání kdykoliv použít zbraň. Za dvojnásobnou "nájemnou" vraždu a jeden pokus vraždy byl odsouzen k doživotnímu trestu. Jeho případ také názorně odhaluje nepřipravenost tehdejších orgánů činných v trestním řízení na nové formy zločinu a neprofesionalitu a neuvěřitelnou neschopnost vězeňské služby při práci s nebezpečnými zločinci.

"Nejznámější český vězeň" Jiří Kajínek byl k doživotnímu trestu odnětí svobody odsouzen 23. června 1998 Krajským soudem v Plzni. V zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20:00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním vozidle Mazda bílé barvy. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní ochránce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal korunním svědkem.

Kajínkův trestní spis v době projednávání tvořilo více než 10.000 stran a plzeňskému soudu zabralo jeho projednávání 46 dnů. Proces byl několikráte odročen a trval více jak 4 roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a zhruba desítka soudních znalců. Jen rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 strojopisných stran. Kajínek účast na vraždách kategoricky popřel. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100.000,- Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku "nad rámec dohody" překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, při kterém jim odcizil služební vozidlo a zbraně.

Dne 18.ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise (vedoucí oddělení vazby a trestu, psycholog, sociální pracovník a samostatný vychovatel) přerušil Kajínkovi výkon trestu na dobu 21. - 23. ledna 1993. Komise "seznala", že si Kajínek plní své úkoly svědomitě, ochotně, je iniciativní a pracuje nad rámec svých povinností... Kajínkovi byl trest přerušen i přesto, že byl označen jako nebezpečný recidivista, což v podstatě vylučuje jakékoliv výhody, včetně . První střet se zákonem pro majetkovou trestnou činnost měl ještě jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. O tři roky později stanul před soudem znovu; vedle bytových krádeží mu bylo dáno za vinu nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, neboť při zatýkán zranil tři policisty železnou tyčí. Propuštěn byl na základě amnestie prezidenta Havla v květnu 1990. Před ozbrojenou loupeží byl znova odsouzen k 7 letům vězení za vloupání do 20 bytů. Trest si opět neodpykal celý, protože byl soudem podmínečně propuštěn...

Záruku k dvoudennímu propuštění nebezpečného recidivisty Kajínka dala Eva Musilová - manželka bývalého pracovníka Úřadu vlády ing. Petra Musila. Kromě toho, že u Kajínka vykonávala "nadstandardní návštěvy", tak po celou dobu jeho ukrývání byla s ním ve spojení a pomáhala mu, aby ho policie nevypátrala. Sám ing. Petr Musil dokonce Kajínka přivedl k tehdejšímu ministrovi spravedlnosti dr. Novákovi a společně žádali revizi rozsudku za loupež. Kajínek se do vězení nevrátil a o 4 měsíce později spáchal uvedené vraždy.

Dne 8. února 1994 byl Kajínek zadržen v Hostýnské ulici v Praze 10 v okamžiku, kdy z bytu, ve kterém v té době přebýval, nakládal do luxusního mercedesu stojícího před domem tři samopaly, osm pistolí, brokovnici a bezmála 10.000 nábojů. Zajištěna byla i zbraň zákeřná - pistole s tlumičem. Díky rychlému zásahu policie nestačil Kajínek použít neustále připravenou a nabitou zbraň. Kromě toho byly v bytě zajištěny starožitné předměty neznámého původu.

Jiří Kajínek před soudem

Jiří Kajínek před soudem

Po té byl umístěn do vazby ve věznici v Plzni - Borech. Za dva měsíce nato (v první polovině dubna 1994) bylo zjištěno, že Kajínkovi zaslala do jeho cely Jana Škardová - zaměstnankyně soukromé firmy, která měla ve vězeňském areálu prodejnu s potravinami balíček, v němž byl kuchyňský nůž s 12 cm čepelí... Nůž měl sloužit Kajínkovi k útěku a údajně Jana Škardová dostala za tuto "službu" vysokou odměnu od Kajínkových kompliců.

V této době byl rovněž trestně stíhán 27letý strážný vězeňské služby, který zprostředkovával obviněným osobám kontakt s lidmi mimo vězeňský areál v Plzni - Borech včetně Jiřího Kajínka. Kromě dopisů z věznice vynášel také vyplněné tikety na různé sázkové hry, za což dostával finanční provizi. Po těchto událostech byl Kajínek převezen do vazební věznice v Českých Budějovicích. Zde se v červenci 1994 rovněž pokusil o útěk a byl dopaden týž den u řeky Vltavy.

Vězeňská fotografie Jiřího Kajínka

Jiří Kajínek před soudem

Dne 11. září 1996 se Kajínek opět pokusil uprchnout z vězení tentokrát z věznice ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl Kajínek objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely. Obavy policistů z Kajínkova útěku vyústily v tragédii. V březnu 1997 při jeho eskortě z věznice do budovy plzeňského krajského soudu havaroval doprovodný policejní vůz s příslušníky zásahové jednotky poté, co se na křižovatce srazil s vozem BMW, jehož řidič přehlédl policejní majáky a výstražné sirény. Při nehodě byly usmrceny dvě ženy a další lidé byli zraněni. Po svém konečném odsouzení byl převezen do "nejstřeženější" věznice Mírov. Přesto se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18:15 hod. opět uprchnout.

Kajínkův útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám, mezi než patřily i "zaručené" informace o Kajínkové násilné smrti. Tu měli mít na svědomí objednavatelé vraždy Štefana Jandy a Juliána Pokoše. Nechyběly ani teorie o účasti členů zahraničních mafií na osvobození Kajínka, zvláště poté, co byly zveřejněny informace o tom, že ve stejný den utekl z polské věznice ve Wadovicích nebezpečný zločinec Ryszard Niemczyk. Dokonce se vyskytl zárodek jakési legendy o českém "Robinu Hoodovi". Začala se zdůrazňovat jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost.

Ochoz mírovské věznice

V pozdních odpoledních hodinách 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení, aniž by použíl zbraň nebo granát, který byl u něho zajištěn. Jeho "vysokou" inteligenci zpochybňuje fakt, že byl zadržen v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, který si rovněž odpykává doživotní trest v mírovské věznici.

Útěk poukázal na nedostatky, kterými trpělo české vězeňství koncem XX. století. Jde zejména o neprofesionální přístup k nebezpečným zločincům, přílišná "humanizace" vězeňství a nízká úroveň řízení. Zřejmě bude o Jiřím Kajínkovi ještě dlouho slyšet.

1  
2  
3  
4